Čím více víš, tím méně trpíš           [uložit jako soubor Word]
rady pro pacienty s alergií na prach domácí a roztoče

Sestavila MUDr. Alena Žídková

Příručka je určena především pro pacienty trpící alergickou rýmou, bronchiálním (průduškovým) astmatem, alergickým zánětem spojivek a atopickým ekzémem.

Obsah

1. Definice alergie
1.1. Alergie a dědičnost
2. Jak se projevuje alergie na prach domácí a roztoče?
3. Jak lze stanovit správnou diagnózu?
4. Kde všude můžeme hledat zdroj alergenu?
5. Z čeho se skládá domácí prach?
6. Co víme o roztočích?
6.1. Proč jsou potíže pacientů na podzim nejvýraznější?
6.2. Kde žijí roztoči?
7. Jaké jsou možnosti prevence a léčby alergických onemocnění?
7.1. Prevence
7.2. Specifická imunoterapie alergenem (SIT) neboli hyposenzibilizace
7.3. Medikamentózní léčba
8. Jak můžete podpořit léčbu této alergie?
8.1. Alergologicky nezávadné klima v bytových prostorách
8.2. Souhrn opatření
9. Rejstřík

1. Definice alergie [nahoru]

Lidský organizmus má vyvinutý imunitní systém, který jej braní proti účinku cizích látek. Tato obrana je velice důležitá, protože nás chrání před vším, co je našemu tělu cizí. Dojde-li k nepřiměřené obranné reakci organizmu na určité látky (pyly, roztoče, chemikálie, zvířecí chlupy apod.), které ve skutečnosti nejsou pro organizmus škodlivé, hovoříme o alergii. Látky, způsobující takovou reakci, nazýváme alergeny. Dispozice k alergickým onemocněním je často vrozená (příčinou je geneticky podmíněná změna reaktivity imunitního systému). O tom svědčí i zvýšený výskyt alergických onemocnění v rodině alergika. Počet alergenů v posledních letech neustále stoupá, takže v současné době je alergickým onemocněním postiženo 20 % populace, u dětské populace se uvádí výskyt až 30%.

Při prvním kontaktu s alergenem dochází k tvorbě obranných látek tzv. protilátek IgE v krvi a v lymfatických tkáních. Tyto protilátky se zde vážou na určitý druh buněk. Při opakovaném kontaktu s alergenem dojde v těle alergika k reakci mezi alergenem a IgE protilátkou. Reakce má za následek uvolnění zánětlivých mediátorů - např. histaminu a dalších. Ty jsou zodpovědné za zánětlivé poškození tkání a projevy alergie. Nejčastějším alergickým onemocněním je bronchiální astma, atopický ekzém a alergická rýma (sezónně se vyskytující nebo celoroční).

1.1. Alergie a dědičnost [nahoru]

Dítě, jehož jeden z rodičů je alergický, se rodí s 30% rizikem, že bude samo alergické. Jsou-li oba rodiče alergičtí, je toto riziko 50 - 80%. Vyšší riziko je tam, kde oba rodiče trpí stejným typem alergického onemocnění.

2. Jak se projevuje alergie na roztoče? [nahoru]

Prach s obsahem nejrůznějších alergenů může vyvolat s1zení a zarudnutí očí, otoky víček, kýchání, vodnatou rýmu či pocit ucpaného nosu, svědění nosu, kašel až záchvaty dušnosti. Může vést i ke zhoršení tzv. atopického ekzému (ekzém na alergickém podkladě). Maximální potíže jsou při teplém, vlhkém počasí popř. na konci nebo na začátku topné sezóny. Pro alergii na roztoče je typický vznik potíží v noci v ložnici, hned ráno po probuzení nebo při stlaní postelí - více v podzimních měsících roku. Nejvíce roztočů bývá v matracích, neboť je tu mnoho kožních šupin a dostatečné množství vlhkosti, kterou člověk odevzdává v průběhu spánku.

Pro astma bronchiale (průdušková záducha) , vyvolané přecitlivělostí na roztoče, je charakteristické: častější výskyt u mužského pohlaví, celoroční potíže se sezónním zhoršováním, začátek potíží před 10. rokem věku, odeznění potíží při pobytu ve vysokohorských oblastech, častý výskyt alergických onemocnění u rodinných příslušníků a častý výskyt atopického ekzému v předchorobí pacientů.

Záchvaty dušnosti nebo alergické rýmy jsou někdy vázány jen na pobyt v určité místnosti nebo v určitém bytě. Většinou se jedná o chalupu, která se pouze příležitostně navštěvuje a bývá málo větrána, nebo pobyt u prarodičů, bydlících ve starých, často vlhkých staveních. Potíže bývají obvykle větší doma a to ráno a večer. Během dne, ve škole nebo v zaměstnání příznaky ustupují. Prachové zkoušky z těchto bytů vykazují zvýšený obsah roztočových alergenů. Malé množství roztočů se naproti tomu nachází v nemocničních postelích, jejichž matrace jsou sterilizovány za vysokých teplot, kdy roztoči hynou. Po přijetí pacientů do nemocnice dochází proto ke zmírnění až vymizení alergických projevů, avšak po propuštění do domácího prostředí se zdravotní stav opět velice rychle zhoršuje.

3. Jak lze stanovit správnou diagnózu alergie na roztoče? [nahoru]

Diagnóza přecitlivělosti na roztoče bývá stanovena alergologem na základě klinického vyšetření, anamnézy (rozbor předchorobí), kožních testů nebo vyšetření tzv. specifických protilátek třídy IgE, event. pomocí inhalačních testů prováděných na specializovaných pracovištích. 

4. Kde všude můžeme hledat zdroj alergenů? [nahoru]

Nábytek - starožitný nábytek je vždy podezřelý, neboť bývá často napaden červotočem, jehož schopnost vyvolávat alergické reakce byla potvrzena.

Domácí prach, papír a vlhkost vytvářejí životní podmínky pro plísně, které jsou jak potravou pro roztoče,tak i zdrojem plísňových alergenů. Přírodní textilie (vlna, bavlna, hedvábí, kůže), zapomenuté v rozích skříní, jsou často požírány různými domácími brouky a moly, kteří jsou zdrojem mnoha alergenů. Ve skříních uložené oblečení (sportovní, pracovní nebo pro volný čas) může mít na svém povrchu ulpělé zvířecí šupiny (např. koňské, králičí, kočičí apod.) a ty se stávají opět zdrojem potravy roztočů. Opotřebované částečky kůže, kožešin, slámy, rákosí, konopí apod., které byly použity při výrobě polstrovaného nábytku, se podílejí na produkci speciálních alergenových nosičů a jsou důležitým zdrojem potravy pro roztoče. Zvláštní sklon napadat polstrovaný nábytek mají i prašné vši, švábi a blechy - také tito členovci mohou být zdrojem alergenů.

Koberce - jsou bohatým zdrojem všech druhů roztočů, kteří se na jejich vláknech zadržují lépe než na holých podlahách.

Postel – je místem, kde nemocný nejintenzivněji a nejčastěji vdechuje prach s obsahem alergenu. Potenciálními inhalačními (vdechovanými) alergeny jsou zde rostlinná vlákna, peří, žíně a vlna. Nejvyšší počet roztočů bývá nalézán v postelových materiálech z přírodních vláken (bavlna, kapok) a to v okolí švů, zipů a knoflíčků na matracích. Materiály, ze kterých jsou matrace vyráběny, hrají podřadnější roli než kvalita povrchu matrací. Např. hladké pěnové matrace jsou pro osídlení roztoči méně vhodné než matrace ze žíní. Matrace z umělých hmot (polyamid, polyuretan) se však třením - např. během vysávání - elektricky nabijí a přitahují prach. Ten na sebe váže vlhkost a tvoří tak v různých vrstvách vhodný životní prostor pro roztoče. Následkem toho bývají i molitanové matrace po 5 letech užívání osídleny roztoči. Vlna a prostěradla dokážou na sebe absorbovat rovněž značné množství vlhkosti a ta je opět k dispozici roztočům. Též plísně (např. Aspergilus glauceus) žijící s roztoči v symbióze, nacházejí v posteli celý rok dobré podmínky pro svůj vývoj a tvorbu alergenů. Nevhodné jsou polštáře a přikrývky naplněné peřím - je vhodné je vyměnit za polštáře a přikrývky se syntetickou náplní. Důležité je, aby se mohly prát při nejméně 60°C (ložní prádlo při 95°C), kdy již roztoči hynou. Význam postelí z alergologického hlediska závisí na absolutní vlhkosti vzduchu v zimě, na druhu podlahové krytiny a na druhu ložního prádla. V ložnici se často používají prošívané deky, které se mohou vyprat. Tím se zbaví obsahu alergenů, ale tato skutečnost potom vede k tomu, že v některých bytech je obsah roztočů na podlahách větší než v postelích.

Záclony, závěsy – v bytě alergika jsou nevhodné, doporučuje se je odstranit a nahradit je žaluziemi.

Hračky z textilních materiálů - většinou se tento problém týká dětských zvířátek, hlavně chlupatých. Malé děti by měly mít k hraní jen taková zvířátka, která jsou omyvatelná, nebo mají výplň ze syntetických materiálů, aby se dala vyprat. Pokud chcete dítěti dopřát plyšovou hračku, je třeba ji pravidelně ( lx týdně ) zbavit roztočů.
Doporučuje se dát hračku na 24 hod. do mrazničky (roztoči uhynou), potom ji vyprat (tím se odstraní uhynulí roztoči a jejich alergeny) a poté pečlivě vysušit.

Domácí zvířata - psa, kočku, křečka, morče, okrasné ptactvo, rybičky apod. je nejlepší okamžitě odstranit, i když se to postiženému a jeho rodičům zdá velice těžké. Neměla by se pořizovat nová zvířata.

Podlahové krytiny a tapety - tvoří další možný zdroj alergenů v bytech. Nejen již jmenované textilie, ale také korkové stěny a korkové podlahy jsou místem, kde mohou parazitovat plísně jako např. Penicillinum a stát se tak zdrojem alergenů. Za vlhkých podmínek jsou plísněmi napadány i papírové

5. Z čeho se skládá domácí prach? [nahoru]

Domácí prach je různorodou směsí látek, z nichž některé mohou u geneticky predisponovaných (předurčených) jedinců vyvolat alergické onemocnění. Složení domácího prachu se mění v závislosti na podnebí, nadmořské výšce, ročním období, ale také podle toho, zda se jedná o byt v novém či starém domě, zda jde o byt městský nebo venkovskou usedlost, liší se však i v různých prostorách stejného domu (koupelna - ložnice).

Prach domácí se skládá z roztočů a jejich výkalů tzv. exkrementů, lidských a zvířecích šupin, z úlomků vlasů, hmyzu, moče a slin domácích zvířat, z textilních vláken, peří, bakterií, plísní, řas a pylových zrn. Každá z těchto součástí prachu může vyvolat některou z různých forem alergie. Většina pacientů, která reaguje na domácí prach, je alergická i na roztoče resp. jejich exkrementy, které patří k nejagresivnějším alergenům (tj. látkám schopným vyvolat alergickou reakci) domácího prachu. Výjimku tvoří pouze vysoce položené horské oblasti, kde na prvním místě mezi alergizujícími částicemi prachu mohou být plísně.

Pacienti s alergií na domácí prach jsou senzibilizováni (tj. stávají se přecitlivělými) proti jedné nebo více složkám domácího prachu. Podstatou této přecitlivělosti je geneticky daný sklon některých jedinců reagovat při kontaktu s určitými alergeny zvýšenou tvorbou tzv. IgE protilátek. Výsledkem této reakce je uvolnění látek (např. histaminu a dalších), které vyvolávají alergické projevy - ty se objevují v různých formách, na různých částech těla a v různé intenzitě.

6. Co víme o roztočích? [nahoru]

Roztoči jsou malí (0,1 – 0,35 mm), jen mikroskopicky pozorovatelní živočichové ze třídy pavoukovitých. Dosud bylo izolováno 13 druhů roztočů, v našich středoevropských podmínkách jsou nejvýznamnější Dermatophagoides pteronyssinus (řecky derma = kůže, phagein = jísti) a Dermatophagoides farinae. Rezervoárem roztočů v přírodě jsou zvl. holubi (často na neudržovaných střechách či půdách domů) ,ale i  slepice a kanárci. Patří k normálnímu ekosystému každého obydlí a nejlépe se také podmínkám mikroklimatu našeho domácího prostředí přizpůsobili. Nemají nic společného s nečistotou, vyhýbají se kontaktu s lidmi a nepřenášejí žádná onemocnění. Bojí se světla a mají tendenci se neustále skrývat. Využívají k tomu každého úkrytu, který se jim nabídne. I když se bojí světla, jsou relativně pohybliví. Když chtějí, mohou urazit až 1 cm za minutu.

Živí se především kožními šupinami a vlasy. Dospělý člověk vyprodukuje za 1 den 1 - 2 gramy šupin a živí tím teoreticky až jeden milion roztočů. Roztoči se však živí i jinými látkami, např. textilními vlákny, celulosou, plísněmi, bakteriemi a drobečky potravin. Samičky dosahují věku 2 - 4 měsíce a za tuto dobu nakladou až 300 vajíček. S výjimkou osob přecitlivělých na roztoče, nepředstavují roztoči pro většinu lidí jakýkoliv problém.

Jejich výskyt výrazně sezónně kolísá. V našich podmínkách se roztoči začínají vyvíjet a rozmnožovat začátkem teplého a vlhkého počasí v jarních měsících. V dalším období jich přibývá a maxima svého výskytu dosahují v létě a pozdních letních dnech, kdy je vysoká vlhkost vzduchu a relativně vysoká teplota. V říjnu a listopadu začíná topná sezóna, během které se oteplením vzduchu ve vnitřních prostorách snižuje i relativní vlhkost vzduchu pod 60%, tím se snižuje rozmnožování roztočů a nakonec jich většina odumírá. Vajíčka a částečně i protonymfy (vývojové stadium roztočů) snižují svoji látkovou výměnu a v této formě čekají až ekologické podmínky dovolí nový vývoj populace. Výjimkou z tohoto pravidla jsou prostory postelí a polstrovaného nábytku, kde se při jejich užívání potřebná teplota i vlhkost stále znovu obnovuje, to umožňuje některým roztočům přežít a následující jaro tvoří základ pro nový rozmnožovací cyklus.

6.1. Proč jsou potíže pacientů na podzim nejvýraznější? [nahoru]

Maximální potíže pacientů v podzimních měsících se vysvětlují sníženou vlhkostí vzduchu ve vnitřních prostorách, podporující rozmělňování prachových částic včetně roztočových exkrementů. Není jistě bez zajímavosti, že jeden roztoč vyprodukuje během svého života takové množství exkrementů, které odpovídá 200 násobku jeho váhy. Vylučované exkrementy mají nejdříve formu kuliček, které společně s uhynulými roztoči postupně vyschnou a rozpadnou se v jemně zrnitou frakci domácího prachu, ta je pak vdechována a u přecitlivělých jedinců vede k alergickým potížím.

Optimálně se roztočům daří v oblastech s vlhkým, mírným klimatem při teplotě 20 - 30°C a relativní vlhkosti vzduchu kolem 55%. Více než teplota, má na růst a rozmnožování roztočů vliv měnící se vlhkost vzduchu. Čím tepleji a hlavně vlhčeji je v bytě (pozor na koupelny a kuchyně), tím příznivější jsou podmínky pro jejich vývoj. Vlhkost přes 90%, popř. pod 33 % jim však škodí.

Z praktického hlediska nutno poznamenat, že vlhkost je ovlivňována četnými faktory - např. vzdáleností domu od řeky či od lesa, druhem základu domu (jílový nebo písčitý), zda je byt v přízemí nebo v patře, ale i rozsahem srážek, přílivy vlhkého vzduchu a způsobem vytápění. Vlhké a staré domy mají až l0x větší výskyt roztočů než domy nové a suché - zde bývá průměrně 230 roztočů / 1 gr. prachu. Vlhkost vzduchu ve vlhkých domech bývá v létě kolem 70% a v zimě 50 - 60%, takže roztoči zde mají téměř celý rok více či méně příznivé podmínky ke svému vývoji. V suchých domech je naproti tomu populační vývoj umožněn pouze v letních měsících. Citlivost roztočů vůči suchému vzduchu určuje i jejich výskyt v horských oblastech. Ve výšce 1500 - 1800 metrů nad mořem se v Evropě roztoči v prachu a textilních předmětech téměř neprokazují. V těchto regionech je celý rok snížená vlhkost vzduchu, domy jsou zde v dlouhé a drsné zimě častěji a déle vytápěny, zůstávají tudíž suché a roztoči nemohou v těchto podmínkách přežívat.

6.2 Kde žijí roztoči? [nahoru]

Nejčastějším místem pobytu roztočů jsou postele (matrace, prošívané deky, polštáře), polstrovaný nábytek, koberce, podlahové krytiny a místa, kde spí domácí zvířata - roztoči zde nacházejí ve velkém množství zdroj své potravy tj. kožní šupiny a mikroorganizmy. Daří se jim dobře i v téměř všech textilních předmětech, v dětských hadrových hračkách a v oblečení pro panenky. K zvýšenému obsahu exkrementů roztočů ve vdechovaném vzduchu dochází při víření jemného prachu např. při větrání (průvan), při chození po bytě, při vysávání koberců, při pohybu matrací, při čištění nábytku, při posazování a vstávání z polstrovaného nábytku, při větrání peřin apod. Podle toho je v některých částech bytu obsah roztočů zvl. velký - nejvíce se prokazují v ložnicích a v místech, kde spí domácí zvířata. Bývá jich až 100x více v ložnicích než v obývacích pokojích. Starší matrace obsahují více roztočů než nové, počet roztočů v postelích se zvětšuje s počtem osob spících v ložnici.

7. Jaké jsou možnosti prevence a léčby alergických onemocnění? [nahoru]

7. 1. Prevence [nahoru]

Vyvarovat se kontaktu s látkami, které by mohly potíže alergického rázu vyvolat. S prevencí je vhodné začít již v průběhu těhotenství, kdy by matky měly omezit nejen kontakt s potravinovými alergeny, ale také s alergeny z vnějšího prostředí. Zvýšené genetické riziko rozvoje alergického onemocnění se týká dětí, jejichž rodiče či sourozenci jsou postiženi alergickým onemocněním nebo dětí se zvýšenou hladinou IgE protilátek v pupečníkové krvi.

Doporučuje se dodržování následujících opatření:

• již v těhotenství se má matka vyhýbat známým alergizujícím potravinám (zvl. bílkovinám kravského mléka a vajec), ale především potravinám, na které je sama alergická; mezi nejčastěji alergizující potraviny patří: kravské mléko, vejce, kakao, čokoláda, ořechy, mandle, mák, ryby, citrusy, kiwi, rajčata, celer, petržel
• kojit nejméně 6 měsíců, čímž se oddálí kontakt s bílkovinou kravského mléka a vajec – pozor na riziko přikrmování v porodnici!
• nemá-li matka dostatečné množství mléka, je vhodné zajistit výživu dítěte tzv. hydrolyzáty kravského mléka, které alergizují méně než přípravky z kravského mléka – vhodný přípravek doporučí dětský praktický lékař
• dokrmovat dítě až po 6. měsíci věku
• do l roku života nepodávat dítěti ryby, vejce, ořechy a další rizikové potraviny, důsledně se vyhýbat potravinám, na které  již alergická reakce proběhla
• zákaz kouření v rodině
• vytvořit na alergeny chudé domácí prostředí tj. bez domácích zvířat, zvláště bez koček, eliminovat roztoče z bytu, především z ložnice dítěte, tj. odstranit peří, staré matrace a koberce, prach v domácnosti stírat na vlhko, hračky vybírat jen dobře omyvatelné

7.2. Specifická imunoterapie alergenem (SIT) neboli hyposenzibilizace [nahoru]

je jedinou účinnou formou léčby, která může ovlivnit podstatu alergie a alergického onemocnění. Tato léčba má za cíl prostřednictvím postupně se zvyšujících dávek příčinného upraveného alergenu navodit vůči němu jakýsi „stav tolerance“ organizmu. Tím potom dojde k potlačení nebo omezení klinických potíží pacienta. V současné době se nejčastěji používají tzv. depotní injekční vakcíny (aplikují se pod kůži na paži) nebo kapkové vakcíny, které se podávají na sliznici úst pod jazyk. Léčba je dlouhodobá, trvá minimálně tři roky a její indikace i provádění patří do rukou specialisty – alergologa. Úspěch léčby závisí nejen na správném výběru alergenu, na správném dávkování, ale také na spolupráci pacienta. Léčba je vhodná zvl. pro pacienty s přecitlivělostí na roztoče, pyly a blanokřídlý hmyz. Pokud je opakována pravidelně celoročně, prokazuje se její účinnost v 75 - 90%.

7.3. Medikamentózní léčba [nahoru]

Léky používané pro léčbu alergických onemocnění se dělí do několika skupin. Někdy se tyto léky podávají i v kombinacích.

1. Preventivní protizánětlivé léky – jsou určeny pro léčbu takových alergických potíží, které se často opakují nebo delší dobu přetrvávají. Při pravidelném dlouhodobém užívání zabraňují vzniku klinických projevů alergie nebo je alespoň výrazně oslabují. Již vzniklé akutní potíže však neodstraňují! Do této skupiny patří:
   • Léčiva nehormonální povahy, která zpevňují membrány buněk, uvolňujících histamin a další látky
   • Léčiva hormonální povahy, která se používají především v léčbě průduškového astmatu a u těžších forem rým (tzv. kortikoidy).
   Jsou k dispozici ve formě inhalačních aerosolů nebo v práškových inhalátorech. Pokud se podávají ve správném dávkování a správnou technikou, jsou i při dlouhodobé léčbě bezpečné. Tyto léky však pacient musí užívat i tehdy, nepociťuje-li sám žádné potíže.
2. Úlevové léky – jsou určeny k odstranění akutních, náhle vzniklých alergických potíží (např. dušnost u průduškového astmatu nebo při záchvatu alergické rýmy). Tyto léky většinou však neovlivňují alergický zánět v dýchacích cestách, takže z dlouhodobého hlediska nemají na průběh onemocnění vliv. Do této skupiny léků patří např. antihistaminika, blokující účinek histaminu, který se nejvíce podílí na vzniku akutní fáze alergické reakce. Užívají se jako léky první volby u alergických rým, alergických zánětů spojivek, při štípnutí hmyzem, při výrazném svědění kůže u atopického ekzému, u alergických kopřivek atd. Nová generace antihistaminik (Aerius, Xyzal) účinkuje i na některé složky alergického zánětu, a proto se tyto léky používají i v prevenci průduškového astmatu, zvláště trpí-li pacient současně atopickým ekzémem nebo alergickou rýmou. K úlevovým lékům patří také léky rozšiřující průdušky zúžené při astmatických potížích. Většina z nich se používá jen dle potřeby, některé jsou vhodné i pro dlouhodobou preventivní léčbu, neboť mají i mírný protizánětlivý účinek.

8. Jak můžete podpořit léčbu této alergie? [nahoru]

8.1. Alergologicky nezávadné klima v bytových prostorách [nahoru]

Alergologicky nezávadné klima v bytových prostorách by mělo splňovat následující kriteria:

• stejnoměrná teplota vzduchu 19 - 21°C ve všech místnostech bytu
• relativní vlhkost vzduch nesmí překročit 50%
• povrchová teplota stěn nesmí být nižší než teplota vzduchu
• vhodné je centrální nebo podlahové vytápění
• čistý vzduch bez škodlivých látek

Splnit všechna tato kriteria ani při nejlepší vůli často nemůžeme. Např. pouhé větrání ve vlhkých domech nestačí zredukovat vlhkost v místnostech na úroveň, která by růst roztočů i výskyt dalších alergenů ve vzduchu, dostatečně omezila.

8.2. Souhrn opatření [nahoru]

Nabízíme Vám souhrn opatření, při jejichž dodržování můžete snížit obsah alergenů ve Vašem bytě na minimum. Při sanaci bytu obraťte pozornost v prvé řadě na prostory ložnice a dětského pokoje, kde bývá výskyt především roztočových alergenů největší.

1. Ložnice by měla být dobře větratelná, suchá, s teplotou do 20°C a relativní vlhkostí vzduchu 40 - 50% vzduchu.
2. Jakmile ráno vstanete ,nejdříve krátce a intenzivně vyvětrejte místnost i postel a teprve potom ustelte.
3. Větrejte tak, aby se prach stačil před příchodem alergika usadit.
4. Minimálně 1x týdně vysajte matrace a min. 2x týdně vyklepejte prostěradla, přikrývky a polštáře – a to pouze v nepřítomnosti alergika.
5. Ložní prádlo měňte každé jeden až dva týdny. Povlečení má být z bavlny nebo umělého vlákna, aby jej bylo možno prát při teplotě nad 55°C.
6. Polštáře a přikrývky nemají obsahovat peří ani ovčí vlnu. Vhodné je duté vlákno. Matrace je vhodné povléknout matracovým chráničem. Ten se navléká na matraci pod prostěradlo a jedenkrát týdně se vypere při stejném režimu jako ložní prádlo. Ze stejného materiálu, který je nepropustný pro roztoče, ale propustný pro vlhkost, se vyrábějí i snímatelné povlaky na polštáře a přikrývky. Jejich účinnost byla opakovaně prokázána např. u povlakového materiálu PRISTINE, výrobků INTERVENT nebo MISSION ALLERGY. Úprava lůžka obsahuje i odstranění všeho, co obsahuje vlnu, trávu nebo koňské žíně (Pozor na staré matrace!) Lůžkoviny s péřovou náplní není vhodné používat jak u alergika, tak i u dalších osob, které s ním spí ve společné místnosti.
7. Odstraňte všechny lapače prachu z bytu (koberce, predložky, kožešiny, nástěnné koberce apod.), především z ložnice.
8. Přes den nepoužívejte ložnice jako obývací pokoj.
9. Nečešte a nekartáčujte se v ložnici. Vyhněte se používání příliš aromatické kosmetiky.
10. Jsou-li matrace hlavním rezervoárem roztočů, doporučuje se je po 5 letech vyměnit za nové a potáhnout je nepropustnou fólií.
11. Odstraňte z bytu akvárium. Je možným zdrojem plísní a Dafnie jsou potenciálním alergenem.
12. Odstraňte zvířata a sušené květiny z celého bytu. Je vhodné se vyhýbat i příležitostnému kontaktu s domácími zvířaty (kočka, pes, křeček, morče, papoušek apod.) a to i tehdy, nemá-li pacient na konkrétní zvíře alergii prokázanou. I po odstranění zvířete, mohou alergeny zvláště koček v bytě přetrvávat až několik měsíců. Pokud se rozhodnete zvíře v bytě ponechat, v žádném případě nesmí mít zvíře přístup do ložnice (natož do postele nemocného!) Množství alergenu v srsti zvířat můžete snížit koupáním zvířete minimálně jedenkrát týdně. Důležité je ale připomenout, že alergeny jsou přítomny nejen v srsti, ale i ve slinách a moči některých zvířat. Rizikové mohou být i návštěvy v ZOO nebo v cirkusech. Nejmenším zlem v bytě alergika jsou suchozemské želvy.
13. Nepoužívejte v bytě tlusté houně a zvířecí kůže, též trepky z kůže jsou nevhodné.
14. Nepoužívejte těžké textilní závěsy – nahraďte je omyvatelnými roletami či žaluziemi z umělých hmot.
15. Kupte si přikrývky a záclony ze syntetických vláken, které lze prát.
16. Často a řádně čistěte stěny, stropy a podlahy, dbejte na to, aby podlaha neměla štěrbiny - vhodný je snadno omyvatelný materiál. Nahraďte koberce linoleem, lakovanými parketami, lakovaným korkem, plovoucí podlahou nebo dlažbou, tj. hladkým materiálem, který lze snadno stírat vlhkým hadrem.
17. Nepoužívejte polstrovaný nábytek. Pokud se rozhodnete např. vyměnit jej za nový, potom je vhodný nábytek s hladkým omyvatelným povrchem bez pórů, kterými by mohli roztoči nebo potrava pronikat dovnitř.
18. Skříně ponechte odtažené od zdi, aby se mohly čistit zadní části.
19. Uschovávejte oblečení i knihy v dobře uzavíratelných skříních. Odstraňte police na knihy především z ložnice.
20. Čistěte zásuvky a skříně vždy vlhkým hadrem. Nikdy k úklidu nepoužívejte smeták.
21. Odstraňte z bytu hadrová zvířátka, zvláště chlupaté vlněné hračky, plyšové hračky, loutky a prádlo z angory či zvířecí kůže. Dovoleny jsou hračky ze syntetických materiálů a dřeva, které jsou dobře omyvatelné.
22. Můžete-li si zvolit způsob vytápění bytu, dejte přednost centrálnímu nebo elektrickému vytápění před topením kamny či akumulačními kamny - oteplují pokoj jen lokálně a méně vysušují vzduch, akumulační kamna působí i víření vzduchu.
23. Kdo se nechce vzdát tapet, měl by je důkladně vysávat speciálními nástavci k vysavači.
24. Máte-li v bytě vlhká místa, snažte se je rychle odstranit a při suchém počasí intenzivně větrejte.
25. Většina odborníků se shoduje na tom, že vysávání jednou týdně postačuje, ale kvalitním vysavačem s uzavřeným okruhem (s vodním filtrem nebo bez něj).
26. Při sledování televize neležte na zemi.
27. Nepoužívejte spray proti hmyzu a osvěžovače vzduchu, vyhýbejte se klimatizačním prostorám, neboť všechny rozvody klimatizace bývají plné jemného prachu.
28. V bytě nekuřte. Vyhněte se napuštěným dřevěným obkladům a používání ochranných chemických prostředků na dřevo.
29. Jezdíte-li do rekreační chalupy jen příležitostně, ihned po příjezdu vyvětrejte, vykIepejte matrace. Chcete-li použít prádIo, které zde bylo v době Vaší nepřítomnosti uloženo, nejdříve jej yyperte. Spí-li alergik na palaňdě, neměl by spát dole.
30. Máte-li potíže pouze při pobytu v určitých objektech, zjistěte si, zda není v blízkosti hnízdo holubů nebo vrabců, kteří bývají hlavním nositelem roztočů a to i ve městech.
31. Při stavbě nového domu ponechte dostatek času na jeho vyschnutí, zvolte vhodnou podlahovou krytinu a vhodný způsob vytápění.
32. K ozdravění vzduchu v bytových prostorách je možné použít čističek vzduchu (nazývaných též pračky vzduchu), které dle účinnosti jednotlivých výrobků dokážou zbavit vzduch četných škodlivých látek, např. bakterií, plísní, prachu, roztočů, težkých kovů, pachů, cigaretového kouře, smogu, pylu apod. Čističky vzduchu obvykle pracují na principu elektrostatického filtru ve spojení s ionizátorem. Čističky vzduchu jsou přenosná zařízení. Při jejich používání odeznívají astmatické i jiné alergické projevy mnohem rychleji. 

9. Rejstřík [nahoru]

Absorbovat: pohlcovat
Alergen: látka, která může vyvolat alergickou reakci
Alergická reakce: viz. 1. kapitola
Anamnéza: lékařský „dotazník“ zaměřený na získání co největšího množství informací, které souvisejí se vznikem a průběhem onemocnění
Antigen: látka, která při styku s organizmem vyvolá obrannou reakci
Antihistaminika: látky, které brání škodlivému působení histaminu
Atopický ekzém: kožní zánět, vznikající na alergickém podkladě
Exkrementy: výměšky mikroskopických živočichů
Frakce: část, díl
Genetická predispozice: náchylnost k určitému onemocnění na dědičném základě
Histamin: jedna z látek vyvolávajících alergickou reakci
Hyposenzibilizace: snížení citlivosti organizmu k určitým látkám
IgE protilátka: po kontaktu IgE protilátky s alergenem se uvolňují látky, vyvolávající projevy alergie
Imunita: schopnost organizmu reagovat na cizorodou látku pro organizmus prospěšnou imunitní odpovědí
Imunitní reakce: soubor reakcí, kterými organizmus odpovídá na cizorodou látku
Inhalační test: při vdechování alergenu se sleduje reakce průdušek
Intolerance: nesnášenlivost
Kortikoidy: hormony kůry nadledvin
Mediátor: zprostředkovatel
Mikroklima: klima určitého typu prostředí
Plíseň: mikroskopická houba
Plísňové spory: „semínka plísně“
Potenciální: možný
Prevence: opatření, které má zabránit vzniku choroby
Protilátka: ochranná látka, která vznikne v krvi nebo tkáních jako reakce na přítomnost cizí látky
Roztoč: mikroskopický živočich mající vzhled pavouka
Sanace: náprava
Senzibilizace: zvýšení citlivosti organizmu k určitým látkám
Symbióza: soužití dvou druhů zvířat ve vzájemné výhodnosti
Vakcína: roztok zředěného alergenu, který se podává nemocnému za účelem hyposenzibilizace